OCÚN JESENNÍ Colchicium

30. září 2008 v 17:05
Naháč, naháček, hacoun, hadule, holopanna - to je jen několik lidových názvů pro prudce jedovatou, od září do října kvetoucí vytrvalou bylinu. Patří do čeledi ocúnovitých. V přírodě ji nacházíme na vlhkých loukách, stráních a lužních lesích celé Evropy. Její oboupohlavný růžovofialový květ nasedá přímo v paždí listenu na hlízu a patří k nejdelším květům vůbec, protože 6 okvětních lístlů je srostlých v extrémně dlouhou korunní trubku, která sahá hluboko pod zem a její délka je více než 50 cm dlouhá. Teprve na jaře se stonek začne prodlužovat a vynese na povrch růžici listů a plod, což je suchá, pukavá tobolka.

Listy jsou celokrajné, čárkovité, se souběžnou žilnatinou, typickou pro jednoděložné rostliny. "Na podzim květy - na jaře listy se semeny" přinesl rostlině středověk označení: "Filius ante patrem" - syn před otcem. Tobolka obsahuje jedovatá semena. Pozření již několika semen může způsobit smrt, musíme chránit zvláště děti. Přestože se živočichové ocúnům vyhýbají, jsou známy otravy kozím a ovčím mlékem. Jedovatost je způsobena asi 20 alkaloidy, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin, který se využívá pro vědecké účely, ve šlechtitelství a při výrobě léků. Jméno kolchicin je odvozeno od místa Kolchis u Černého moře. Údajně zde Médea připravovala jedovaté substance a z kapiček, které ukáply na zem vyrostly ocúny. Jedovaté jsou také hlízy, ve středověku byly hlízy nošeny na těle jako obrana proti moru, bolesti zubů a průjmům.
I přes jedovatost jsou ocúny vyhledávány zahradníky, kteří vyšlechtili i mnohem barevnější odrůdy od bílé po nachovou, dokonce s plnými květy. Ocúny si můžeme z hlíz vypěstovat i doma, bez půdy, jen na př. v keramzitu, oblázcích, či mušličkách, kterými hlízu jen zasypeme, nezaléváme a čekáme až se květ objeví. Po odkvětu zasadíme do zahrady, přírody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama