Červenec 2012

VEGETACE A SCHODY

18. července 2012 v 5:08
K Portugalsku se vracím ve vzpomínkách stále. A tentokrát to budou rostliny a krásné schody. Mám ráda oleandry, pěstuji je, zalejvám a hnojím, čekám na každý rozkvetlý kvítek a opatruji je v zimě. V Portugalsku se o ně nikdo nestará, jsou to skoro plevelné keře a vypadají takto:

Nerium oleander


Dalším keřem, který mám ráda, je bugenvilea. Platí pro ni to samé. Doma mám malé i když kvetoucí keříky. Portugalská konkurence je nedosažitelná:

Bougainvillea:


K oceánu jsme chodili okolo datlovníku...

Phoenix



...po těchto příkrých schodech přes útes:



Od vody jsme šli jinudy, schody byly kamenité a plné květin. Zdobila je pestrobarevná libora drsná:

Lantana camara



Často rostla spolu s rozmarýnem:


,
Další známá rostlina - vánoční hvězda, pryšec vznešený tady roste trochu jinak:

Euphorbia pulcherrima



Moc hezký zářivě žlutý keř - alamanda počistivá - by i u nás podmínky k pěstování měl, ale nepěstuje se.

Allamanda carthartica



Další krásné schody, v pozadí blahočet různolistý.

Araucaria heterophylla



Kalokvět africký se pěstuje i u nás,v současné době zažívá zahradnickou renezanci. Ve váze je krásný, dá se dobře sušit, ale v přírodě je krásnější:

Agapanthus africanus



Schody u nás ve vile, všechny doplňky byly v barvě mořské vody:



A poslední kroky Aničky se schodů vily, to už jsme odjížděli...



AZULEJOS

15. července 2012 v 6:10
Azulejos jsou typickým prvkem portugalské architektury, krásné dekorativní umění. Výroba ručně malovaných kachlů tohoto jména má v Portugalsku mnohaletou a stálou tradici. Je všude - na kostelích, palácích, tržištích, nádraží i toaletách. Jsou zvenčí i uvnitř, někdy i na stropě, nebo na podlaze. Obvykle čtvercové, glazované, keramické, hlavně modré kachle, z kterých se často skládají i obrazce (stěna starého kláštera - je zřetelné, jak jsou trvanlivé):




Tyto jsme měli na terase:


I název naší vily byl takto ztvárněn:




Kromě výtvarného prvku izolují azulejos v horkém klimatu stěny, upravují teplotu, jsou trvanlivým a půvabným povrchem zdí:



I když známe kachličky z našich koupelen a kuchyní, tady jsou všude, patří k místnímu koloritu, patří neodmyslitelně k této zemi. V tomto případě je to venkovní svícen na domě:




Kromě azulejos jsou v Portugalsku krásně výtvarně pojaté i komíny:



Portugalsko má své vlastní kouzlo, kterému nelze odolat.

LÉTO JAK MÁ BÝT

12. července 2012 v 7:21

Léto je voňavé - od konce června do začátku července jsou to nejprve pivoňky, které provoní celou zahradu, následují růže, lilie a karafiáty, voní lípy. Ale léto, to je také posezení pod stromy a letní zahradní slavnosti:








Jestli někomu ve velkém vedru nechutná, vodou v bazénu nepohrdne nikdo:




Lucinka, ta si může vybrat. Buď velký bazén...



nebo svůj malý bazének:



Nejmladší Ládík oslavu skoro celou prospinkal:


PORTUGALSKO 2

11. července 2012 v 8:49
Kdysi dávno, když jsem se chystala do Itálie, mne kolega z práce požádal o lahvičku mořské vody - vodu pak celou zimu používal na kloktání a opravdu se mu nachlazení vyhýbalo. Sama jsem tuto metodu nikdy nezkoušela. Vzpomněla jsem si na ni letos na břehu oceánu, jenže jsem si okamžitě vybavila problémy s tekutinou na letišti a tak zůstalo jen u fotografií toho mocného oceánského živlu:




Zejména při návštěvě Mysu Svatého Vincence byla síla oceánu ohromující. Větrem bičovaný výběžek nazývali Římané Posvátný mys". Tyčí se 60 metrů nad neklidným Atlantikem. Je to nejvzdálenější bod jihozápadní Evropy, nachází se v regionu Algrave, nedaleko městečka Sagres. Je důležitým orientačním bodem pro lodě plující z Atlantiku do Středozemního moře. Z majáku je nádherná vyhlídka na místa, kde končí země a začíná moře.



Velké zrcadlo majáku dokáže údajně posvítit námořníkům na vzdálenost 95 kilometrů. Maják byl postaven na místě františkánského kláštera z 16.století. Když popustíme uzdu fantazii, docela dobře si dokážeme představit lodě vyplouvající k dalekým, neznámým břehům...


PORTUGALSKO

7. července 2012 v 6:17
V zemi na západním okraji Pyrenejského poloostrova, která zažila slavné koloniální období, stále přetrvává tradiční životní styl. Je to nádherná země. a protože tam máme půl roku vnučku Aničku, letěli jsme ji navštívit. Přistáli jsme sice v Lisabonu, ale ihned jsme se vydali na jih Portugalska, do kraje Algrave, který je omýván vodami Atlantského oceánu. Na místo jsem přijeli a už se stmívalo:


Na pobřeží Atlantického oceánu jsme měli pronajatou vilu:





Bazén byl s výhledem na oceán:




Výborné grilované krevetky na medu nám připravila vnučka:



Portugalské písečné pláže: